Oddlužení

Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek (nebo hrozící úpadek) byl řešen oddlužením, jde-li o právnickou osobu, která není považována za podnikatele, anebo fyzickou osobu, která nemá převahu dluhů z podnikání (existujjí výjimky).

Podstatou oddlužení je to, že dlužník musí v oddlužení uhradit minimálně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojují výhradně zz výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Po ukončení oddlužení je dlužník soudem osovbozen od dalšího hrazení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, ale i od úhrady pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili.

Oddlužení může být reaizováno formou splátkového kalendáře, zpeněžením majetkové podstaty. popřípadě kombinaci obou těchto způsobů.

V oddlužení formou splátkového kalendáře jsou dlužníku každý měsíc prováděny srážky ze všech jeho příjmů, tak jako pro přednostní pohledávky při výkonu rozhodnutí. Nepostižitelná část dlužníkových příjmů dlužníkovi zůstává. Dlužník má rovněž dispoziční oprávnění ke svému majetku.

Při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k majetku dlužníka insolvenční správce. Ten také v průběhu oddlužení majetek zpeněží a z výtěžku zpeněžení uhradí přednostně zajištěné pohledávky a následně poměrně pohledávky nezajištěné. Ty musí býti uhrazeny alespoň z 30 %, aby soud osvobodil dlužníka od povinnosti úhrady v rozsahu, v němž nebyly uhraźeny.

Insolvenční zákon umožňuje společné oddlužení manželů v jednom insolvenčním řízení. Rozhodná pro podání společného návrhu je skutečnost, zda se jedná o manžele ke dni, kdy insolvenční návrh dojde k soudu. Z manželů se stávají nerozluční společníci a považují se za jednoho dlužníka.